Historie

Město Morkovice - Slížany leží téměř uprostřed na spojnici mezi městy Kroměříží a Vyškovem a je sídlem pověřeného obecního úřadu. Vzniklo v roce 1960 spojením dříve samostatných obcí Morkovice a Slížany. Nejvyšší vrch v okolí se jmenuje Kleštěnec (493 m n. m.), druhý nejvyšší bod v katastru města je pole Padílky nad Slížanami (351 m n. m.). Počet obyvatel obce je 2 900, katastrální území má výměru 2 123 ha.

Přestože krajina byla podle nálezů osídlena již v mladší době kamenné, jako první zápis o obci se většinou uvádí až rok 1222. Ve středověku městečko, ve kterém byla tvrz, soud i trhy, zřejmě utěšeně rostlo. O kostele jsou zmínky už od 14.století. Dnes má barokní ráz, ale jeho sochy nesou ještě stopy gotiky. Do třicetileté války měly Morkovice i obecní lázeň. Celé městečko bývalo důkladně opevněno. Tvrz (dnes zámek) byla obehnána vodním příkopem, před průčelím byl padací most. Tvrz měla dvě brány hlavní a jednu boční, ta je zachována dodnes. Sílu tvrze si vyzkoušel v roce 1468 i uherský král Matyáš Korvín.

Od roku 1480 se Morkovice staly majetkem slavného a mocného šlechtického rodu ze Zástřizel. Po husitských válkách byly Morkovice i Slížany ovlivněny vírou českých bratří. V Morkovicích je dodnes polní trať zvaná Bratrská. Slížany se staly i sídlem českobratrského biskupa a konala se zde nejdůležitější církevní shromáždění - synody. Na nejslavnější byl v roce 1557 zvolen biskupem Jednoty bratrské Jan Blahoslav.

Ve třicetileté válce Morkovice, Slížany i okolní obce velmi utrpěly. Ještě dvacet let po skončení války byla asi 1/3 domů pustých. Na panství už v této době byla olejna, sladovna, pivovar a lihovar. Kromě zemědělství se až do konce 18.století živila velká část obyvatelstva tkalcovstvím. Tkalcovský cech byl založen roku 1783 a měl 34 mistrů. Od roku 1819 se silně rozvíjelo košíkářské řemeslo. Košíkářská výroba přetrvává až dodnes.

Obyvatelé Morkovic a Slížan byli vždy velmi aktivní. V polovině minulého století založili čtenářský spolek s knihovnou, ochotnické divadlo, tělocvičné jednoty Sokol a Orel, Spolek vysloužilců Jan, Spolek abstinentů, Sbor dobrovolných hasičů a jiné. Za zmínku stojí, že v roce 1868, kdy zavítala do Morkovic Štandlerova divadelní společnost, zemřela zde 4.října dvacetiletá dcera Josefa Kajetána Tyla Marie a je na místním hřbitově pochována i se svým osmidenním dítětem.

V roce 1950 bylo zrušeno fotbalové hřiště za hřbitovem a vybudováno nové hřiště před školou. V roce 1986 bylo toto hřiště přebudováno na současný stadion. Zatím poslední velkou investicí byla v roce 2007 stavba umělého trávníku III. generace.

V roce 2003 byl sportovní areál rozšířen o halu umožňující hrát házenou, floorball, basketbal, volejbal,tenis a sálovou kopanou a penzion, který nabízí ubytování ve 12 pokojích s možností celodenního stravování.

Občanům města i návštěvníkům slouží koupaliště s padesátimetrovým bazénem.
Největším současným zaměstnavatelem je Hanhart Morkovice s.r.o., další významné podniky z pohledu zaměstnanosti jsou Agrodružstvo Morkovice a Morex s.r.o.